Kozí hrádek na bobech

Tak tento výlet se nad míru povedl. Z Kunčic jsme vyrazili na Kozí hrádek, za nadšeného hudrání dětiček, kam to jdeme a proč tam jdeme. Přestávka u golfového hřiště však trochu vzpružila děcka, neb náhodou (někomu uteklo pití) a vznikl tak nápad na závody kutálejících se lahví. Lucka s Vaškem diskutovali vliv tekutiny v lahvích na rychlost, těžiště a stabilizaci závodníků (lahví).

Pokračovali jsme dál a zkoumali jsme kvalitu svých zraku. Zkoušeli jsme optiku na Vaškovém dalekohledu – rozumějme brýle umístěny před nosem.

Načež se objevilo krásné zákoutí s pramenem. To nás dojalo natolik, že žádná hlava nezůstala suchá 🙂 Svým řáděním jsme přitáhli pozornost majitelky protějšího domu, která se o pramen stará. Byla stejně milá, jako prostor, který tvoří ku obrazu svému a tak nás nevyhnala koštětem, ale přinesla nám ukázat kačo-housátka.

Po cestě na hrádek, jsme stihli prozkoumat jakýsi atomový kryt či co to bylo, pokochali jsme se pohledem na bobovou dráhu plnou vřískajících dětí a pak už cestou necestou rovnou na hrad. Tam se rozpoutala nelítostná šišková bitva, plná zajatých batohů a v mezičase jsme se stihli upéct špekáčky. A už bylo potřeba pospíchat zpátky.

Přesto jsme se ještě zdrželi u bobové dráhy a hecovali kolem jedoucí boby. Z jednoho bobu se ozvala hláška: „Pojďte dolů, já vás svezu!“ Lucka nadšeně vyskočila a popoháněla hudrající děti dolů. „To je nesmysl.“ Tvrdili děcka. „Ustřelil si z nás.“ „Nikdo by nikoho nesvezl jen tak zadarmo.“ a bla bla bla a bububu a brekeke… Lucce tekly nervy a tvrdě děckám oponovala. Ale všechno marno. Shodli se že je to blbost. Posedali si na cestu 100m nad kasou a že dál nepůjdou, že je to zbytečné a nebudou si zbytečně zacházet. „To to ani nezkusíte?!? Možná to je blbost a možná ne a jediný způsob jak to zjistit, je sejít těch 100m dolů!!!“

„Ne.“

„Tak si tu seďte a hudrejte a čekejte na Vaška, já se du svést na bobovce. Jde někdo se mnou?!“

Neochotně se pár zadků zvedlo, pak dalších pár a když tam zůstal sedět už jen jeden, rozběhl se za námi taky. Dole nám neznámý dobrodinec koupil 10 lístků a jelo se. Proč? Protože chtěl děckám udělat radost. A malí morousové dostali lekci jakou si zasloužili… Vašek o něco později zjistli, že to byl Milan Baroš. Děkujeme.