Plán na dnešní den byla výroba galalitu – mléčný plast, který se na začátku 20.stol těšil obrovské popularitě, než jej nahradil plast ropný. Se čtyřmi litry ovčího mléka, inspirování několika internetovými návody jsme se pustili do experimentování.
Galalit I
- do studeného mléka (17˚C) nalitý ocet.
Závěr: nedošlo ke zhrudkovatění 🙁
Galalit II
- ohřáli jsme mléko (50-60˚C 20min)
- do mléka 52˚C jsme nalili ocet.
- trochu se to zhrudkovatělo.
- přefiltrovali jsme přes plátýnko (náročné)
Závěr: vzniklá kaše nepoužitelná, stále velmi vlhká a měkká, nedala se zbavit pořádně vody.
Galalit III
- ohřáli jsme mléko (50-60˚C 20min)
- nechali jsme zchladit na 32˚C
- dali jsme ocet
- krásné hrudky, které vznikly během několika minut mícháním. Snadno a rychle jsme to přefiltrovali přes plátýnko.
- vzniklý tvaroh jsme zpracovávali pomocí textilu, čímž se z něj stále odsávala vlhkost.
- ztlačováním přes textil šly formovat pláty, válečky apod. Tvarovat v ruce to moc nešlo, díky nedostatku plasticity materiálu.
- Výseky z plátů (knoflíky) a válečky (tesáky) jsme volně nechali sušit na vzduchu.
Abychom odlišili trochu výrobu galalitu od výroby tvarohu či sýra, zkusili jsme jednu kuličku z třetího pokusu vykoupat v lihu. Tento krok se moc neosvědčil (hmota pak byla drolivější) a tak jsme zůstali u formování a sušení tvarohové směsi.
V mezičase jsme si děcka krátili chvíli výrobou karikatur a komixů.
