To bylo tak. Kluci našli desetikorunu a nenapadlo je nic jiného než ji jít utratit… tak z toho byla alespoň procházka. Vzali jsme sebou pásmo a po cestě trénovali odhadování vzdáleností. Tož jde jim to fakt dobře.
Neušli jsme ani půl kilometru a potkali jsme krásné hodiny. Byly velmi smutné. Přišly o střechu nad hlavou, ačkoli jim vůbec nic nebylo. A tak jsme se jich ujali. Nebyly to ale jen tak nějaké hodiny. Když se trochu osmělily, pochlubily se nám, že mají mechanický teploměr a dokonce i vlhkoměr! A tak jsme s jejich pomocí po cestě zkoumali vlhkost a teplotu vzduchu. V centru u obchodu jsme kupříkladu naměřili teplotu o 2°C vyšší než u nás na tábořišti. Diskutovali jsme tento jev. Bylo vyřčeno několik teorii mezi nimi např. různé nadmořské výšky, či větrné koridory…
Na zpáteční cestě nás zlákala terenní nerovnost u cesty. Byla rovněž podrobena zkoumání. Tentokráte jsme však zkoumali naše schopností (doskočné).
Odpoledne padl Vaškovi do oka atlas a tak měly děti několik minut povinného zeměpisu. Protože nalezené hodiny neměly baterky a časový odhad dětí je horší než ten metrický, přešvihl se daný časový limit dvojnásobně. A tak kromě kontinentů stihl Vašek zabrousit do Vesmíru. Jak jinak 🙂
