Abychom si odvezli věci a mohli předat prostory v Bácově zpět, zorganizovali jsme poslední bácovskou přespávačku. Vašek s Věrkou dovezli bandu z Trojek a Lucka přidala domškoláky z Bečvy. A tak bylo dětí opravdu požehnaně.
Program byl tak pestrý, že už jej stěží popíšu celý. Řádilo se na prolízkách, dali jsme si pochod přes kopec s odlovem kešky Leoše Janáčka, hrálo se zpívalo, před půlnoci zazněla dokonce recitace Polednice z úst dětí! Při výrobě kuličkové dráhy děcka zkoumali princip nakloněné roviny. Při hraní Flamme Rouge jsme zase řešili odpor vzduchu, aneb proč první cyklista, co táhne peleton, dostává únavy a ostatní za ním se ještě dotahují. V placu byl i noťas s vláčky a protože děcka chtěly vyzkoušet nové světy, museli se naučit záporná čísla. A po zadu nezůstala ani čeština. Kromě noční diskuze na téma Kytice, která se rozproudila mezi dětmi, jsme si vyslechli Tuláka po hvězdách ve vaškově podání a další den se nesl v duchu humorně lingvistickém:
„Ta krupice se může připálit.“
„Když může, tak jí už nemusíme míchat.“
„Tady nemáte co dělat!“ Prohlásil malý sekuriťáka s baterkou.
„Však my tady nic dělat nebudeme.“
„Víte proč Amundsen předběhl Scotta na jižním pólu? „
„Nevíme.“
„Protože měl housky.“